Portréty invazních druhů

Invazní druhy nejsou domácí druhy, které mohou mít nežádoucí účinky na jiné druhy, biotopy nebo ekosystémy (§ 7 (1) č. 9 BNatSchG – Spolkový zákon ochrany přírody). V konkrétním případě může dojít kvůli vytvoření dominantních porostů k potlačení druhů, které mají velký význam pro ochranu přírody. Mimo to může dojít k narušení ekosystému (např. zvýšení eroze na tocích).

V projektovém území se vyskytují hlavně následující invazní druhy a jsou tedy ve zvláštním fokusu projektu. Více informací je na: NeoFlora. Dodatečné informace k jednotlivým druhům jsou v odkazu.

Křídlatky

Na projektovém území se vyskytují 3 druhy křídlatky:

Z jižní Asie pocházející křídlatky představují ty nejnápadnější zástupce invazních druhů v regionu. Hlavní místo jejich rozšiřování se nachází podél toků a dopravních cest. Podél toků mohou jednotlivé dominantní porosty dosáhnout velikosti okolo jednoho hektaru, protože zde prakticky nemohou existovat jiné druhy rostlin. Dalšími stanovišti mohou být bývalé průmyslové objekty a neobhospodařované travní porosty. Výskyt křídlatky byl také zmapován v blízkosti zahrádkářských kolonií, zde pochází pravděpodobně ze zahradních odpadů.

Všechny druhy křídlatky nepředstavují nebezpečí pro lidské zdraví.

Obr.1: Křídlatka japonská představuje nejčastějšího zástupce křídlatek. Může mít výšku až 3 m. Typické poznávací znaky jsou téměř o 20 cm velké listy, které se podobají kůži, které mají téměř lineární čepel. Dalším poznávacím znakem je načervenalá stopka.

Obr.2: Křídlatka sachalinská se na projektovém území vyskytuje výrazně vzácněji. Na některých místech na zahradách se může vyskytovat jako ozdobná rostlina. Oproti křídlatce japonské může dosáhnout výšky 4 m. Její měkké listy dosahují v dospělosti délky až ca 40 cm a mají výrazné srdcovité vykrojení na čepeli.  Dále má vesměs zelenou stopku.

Hybrid křídlatky představuje hybridní formy obou rodičovských druhů, křídlatky japonské a sachalinské. Toto křížení je známé pouze z Evropy. V původním protínajícím se území rodičovských druhů v jižní Asii se hybridní forma nevyskytuje. Přesné rozlišení hybridní formy ve volné přírodě je často složité, protože může vykazovat plynulé přechody mezi rodičovskými druhy. Vyskytuje se podél toku „Löbauer Wasser“, například u Georgewitzer Skala. Na tomto místě představuje hybrid dominantní druh křídlatky.

 

Bolševník velkolepý

Dalšího populárního zástupce invazních druhů představuje bolševník velkolepý, jehož domovem je původně Kavkaz.  Korektní odborný název zní Heracleum mantegazzianum. V regionu se bolševník velkolepý vyskytuje jednotlivě nebo ve větších porostech podél toků. Další místa výskytu v projektovém území: vlhké louky, ruderální plochy, neobhospodařované louky, prameniště.

Obr.3: Dvouletá rostlina může dosáhnout výšky až 5 m. Listy jsou za optimálních podmínek dlouhé až 3 m. Oproti křídlatce se v dominantním porostu bolševníku velkolepého mohou vyskytovat i domácí druhy, přičemž se především jedná o druhy na místech bohatých na živiny jako kopřiva a svízel přítula.

Obr.4: Velmi markantní je velký okolík s až 80.000 jednotlivými květy a průměrem až 80 cm. Především pro hmyz představuje atraktivní zdroj nektaru. Velké, z daleka, viditelné okolíky představují další konkurenci pro domácí druhy rostlin vzhledem k nektar hledajícímu hmyzu, které na potenciální opylovače v okolí bolševníku velkolepého méně atraktivně působí a v nejhorším případě nebudou opylovány.

Velké nebezpečí pro lidské zdraví představuje míza bolševníku velkolepého, která se nachází prakticky ve všech částech rostliny. Takzvané furanokumariny jsou látky v rostlině, které působí fototoxicky, u kožního kontaktu a následného oslunění se mohou po 1-2 dnech vytvořit kožní záněty, které připomínají popáleniny třetího stupně. Z tohoto důvodu se při práci s touto rostlinou vždy dbá na úplné ochranné pracovní oblečení.

 

Zlatobýl

Na projektovém území se vykytují dva druhy zlatobýlu, které jsou považovány za invazní:

Samozřejmě se oba druhy vyskytují ve velké části USA jakožto jižní Kanady. Na projektovém území je jejich stěžejní místo rozšíření na bývalých povrchových dolech, průmyslových plochách, neobdělávané zemědělské půdě nebo podél dopravních cest.

Oba druhy nepředstavují nebezpečí pro lidské zdraví. Podezření, že oba druhy vyvolávají alergii na pyl, nebylo prokázáno.

Obr.5/6: zlatobýl kanadský (vlevo) představuje výrazně častěji se vyskytující druh v projektové oblasti. Především na území bývalých povrchových dolů u jezer „Olbersdorfer See“ nebo „Berzdorfer See“ tvoří dominantní porosty o velikosti několika hektarů. Tento teplomilný druh upřednostňuje suchá až chladná místa. Zlatobýl obrovský (vpravo) se v oblasti vyskytuje výrazně vzácněji a dá se často zaměnit za zlatobýl kanadský, protože oba druhy často osídlují stejná místa. Jistý rozlišovací znak představuje stonek, který je u zlatobýlu kanadského porostlý hustými, krátkými chloupky, kdežto stonek zlatobýlu obrovského je lysý a dole načervenalý.

 

Netýkavka žláznatá

Odborný název zní Impatiens glandulifera. Původní domov této netýkavkovité rostliny leží v západních Himalájích. V tomto regionu se netýkavka žláznatá vyskytuje především podél toků, ojediněle byla zaznamenána na mýtinách v lesích nebo na ruderálních plochách.

Působení na lidské zdraví není známo.

Obr.7: Zvláště nápadně a již z velké vzdálenosti viditelná je netýkavka žláznatá v době rozkvětu. Tento druh bývá často kvůli jeho krásným květům, jejichž barva může variovat od bílé až po silně fialovou, zaměňován za orchidej. Nápadné květy představují pro hmyz atraktivní zdroj nektaru. Takto konkuruje netýkavka domácím druhům (viz. také bolševník velkolepý).

Invazivnost tohoto druhu je obecně sporná. Na projektovém území bylo zjištěno, že netýkavka žláznatá méně potlačuje domácí druhy. Dochází spíše k posuvu dominantních vztahů ve prospěch netýkavky žláznaté, přičemž domácí druhy nejsou potlačovány, ale výrazně omezeny.